Začalo to podobně jako v písničce Stanislava Wabiho Daňka, uklízel jsem a našel jsem cancák. (Pro ty co nevědí co to takový cancák je, tak je to takový trampský památník, pro ty co chtějí vědět více o trampy používaných slovech nechť si přečtou Trampský slang ve slovanském kontextu)
Tak jsem listoval cancákem a zde je první vyprávění.
Před více než čtvrt stoletím jsme jezdívali s partou kamarádů po vlastech českých i dál a protože jsme nezaložili osadu tak jsme si říkali sdružení trampů samotářů.
Hodím namátkově pár přezdívek Zelí, Smrk, Cipísek, Sněhurka, Hroch, Banjo, Dr. Čenda atd. – s touhle partou jsme vydávali nákladem asi 50 ks samizdatový plátek, který se jmenoval Poutník. Jednoho dne koncem roku 1985 jsem kdesi potkal Kapitána Kida a domluvil jsem se s ním, že ho navštívím v jeho domě na dálném severu pod Tiskými stěnami a udělám s ním rozhovor pro Poutníka. Přijel jsem tedy ke Kapitánu Kidovi a strávil jsem u něj dva krásné dny, vyplněné povídáním, muzikou a hlukem obrovských stojanových hodin :-)

Rozhovor jsem napsal, vyšel, docela se mi povedl a byl čten Poutník koloval z ruky do ruky. A život šel dál. Někdy v únoru 1986 jsme s partou vyrazili do Tiských stěn na vandr. Byla zima jak v ruském filmu a proto jsme se rozhodli, že se stavíme u Kapitána Kida na hlt čaje a přespíme v seníku.
Druhý den ráno jsme táhli dál do skal a zima byly ještě horší, měli jsme starost o kamaráda Sněhurku, který měl nějaké problémy se srdcem a proto jsem zaklepali u nějaké chalupy, zda bychom tam mohli přespat. Byla to chalupa plná horolezců (jak jsme se později dozvěděli – reprezentantů) – dobrá parta a výborná zábava. Jedna holka vyprávěla o lezení na kopce a ač jsem gentleman, měl jsem chuť ji inzultovat, když dva z těch “kopců” jmenovala (Huascarán a Daulaghiri) :-)
Asi dva roky nato jsem pořádal v Neratovicích sérii trampských večerů a prvním hostem byl Kapitán Kid, který dal publiku k lepšímu tenhle příběh z jeho pohledu. Tenkrát prý psal knihu “Muž v zeleném poli” a díval se v noci po našem odchodu jak teploměr klesá a klesá a klesá, až klesl někam k 24 °C. Se svou tehdy malou dcerkou chodili dloubat klacíkem ve skalách jestli nenajdou kostlivce Šánu, až jsem se zas jednou objevil a domluvil ten koncert.
Koncerty pokračovaly, trampování také, nechám si něco zas na Indy. Pokračování příště…

V kategorii: ShaaNoviny