JSEM SÁM doma. Žena na týden odjela. Je to skvělý pocit. Velmipříjemná změna. Myslím si, že tu prožijeme se psem nezapomenutelnýtýden. Udělal jsem přesný plán a rozvrhl jsem si čas. Vím přesně, kdyvstanu, kolik času strávím v koupelně a kolik přípravou snídaně.Propočítal jsem také čas na mytí nádobí, úklid, psí procházky, nákupya vaření. Když jsem odhadl celkový čas, velmi příjemně mnepřekvapilo, že budu mít spoustu volna.

Nechápu, proč ženy tolik mluvío domácnosti a dělají z toho takovou vědu, když je to činnost, kterávyžaduje tak málo času. Jde jen o to, jak si ho zorganizovat.Večeříme každý kotletu. Já i pes. Na stole mám svíčku, protože todělá pěknou atmosféru, také sváteční prostírání a ve vázičce růži.Pes měl paštiku – paté de canard – jako předkrm, pak maso s jemnouzeleninou a keks jako dezert. Piju víno a kouřím doutník.Už dlouho jsem se necítil tak dobře.

MUSÍM SE znovu podívat na svůj časový rozvrh. Zdá se mi, že budevyžadovat malé změny. Psovi jsem vysvětlil, že každý den není ovšemsvátek a nemůže tedy mít vždy předkrm a hlavně tři misky, které pakmusím umývat. Při snídani jsem si všiml, že výroba pomerančové šťávymá jednu nevýhodu. Ovoce znečistí celý přístroj. Jiná možnost -udělat šťávu rovnou na dva dny. Pak bych nemusel stroj mýt denně.Objev : Zjistil jsem, že párky mohu ohřát v polévce a ušetřit takjednu nádobu, kterou nemusím mýt.Rozhodně nemíním denně luxovat, jak si to přála žena. Úplně postačíjednou za dva dny. Důležité je se přezout a otřít psovi packy – to jevše.Jinak se cítím skvěle.

MÁM POCIT, jako by mi domácnost zabírala více času, než jsemodhadoval. Budu muset svou činnost zracionalizovat. První kroky :Koupil jsem jídlo v sáčku. Nemusím přece ztrácet čas neustálýmvařením. Jídlo se nemá připravovat déle, než se jí. Stlaní jeproblém. Nejdřív rozhazovat přikrývky, pak větrat a pak složitěstlát. Myslím si, že není nutné stlát každý den, když zase půjduvečer spát. Mám při stlaní pocit marnosti. Také psovi už nepřipravujisložité jídlo. Koupil jsem už hotové jídlo pro psy. Tvářil se divně,ale nedá se nic dělat. Když mohu já jíst už hotové jídlo , musí sepřizpůsobit i on.

UŽ ŽÁDNÉ pomerančové šťávy! Jak takový nenápadný pomeranč dovedeušpinit přístroj, to je neuvěřitelné. Kupuju hotovou šťávu, vlahvích.Objev : Podařilo se mi vylézt z postele tak, že jsem skoro vůbecnenarušil přikrývky. Pak stačilo jen trochu uhladit deku. Ovšem chceto cvik a je nutné, aby se člověk během spánku v posteli moc nevrtěl.To znamená nestřídat často polohy. Bolí mě kvůli tomu trochu záda,ale to lze odstranit horkou sprchou.Přestal jsem se každý den holit. To je tedy opravdu zbytečná ztrátačasu. Navíc tím získám čas, který mi chyběl a kterým disponuje žena,která se neholí.Zjištění : Je zbytečné jíst pokaždé z jiného talíře. Přidělává se tímnádobí, to je hotové mrhání. Mýt neustále nádobí mi začalo jít nanervy. Také pes jí z jedné misky. Je to koneckonců jen zvíře.Poznámka : Dospěl jsem k závěru, že luxovat stačí maximálně jednoutýdně.K obědu i k večeři jsem měl párky.

KONEC ovocným šťávám! Láhve jsou moc těžké. Zjišťuji následující:Ráno párek chutná dobře. V poledne méně. Večer vůbec. Když člověk jípárky déle než dva dny, může to způsobit i lehkou nevolnost. Pesdostal sušené jídlo. Je stejně výživné a hlavně nemaže to misku.Jinak bych si už připadal jako automatická myčka nádobí. Přišel jsemna to, že polévku lze jíst rovnou z hrnce. Chutná stejně. Žádnétalíře, žádnou naběračku! Přestal jsem vytírat podlahu v kuchyni.Tato činnost mi už šla na nervy jako předtím stlaní. Mám dojem, žemám moc odpadků. Nevím, odkud se berou. Musím s nimi běhat ven.Poznámka : Konzervy nepadají v úvahu, protože se umaže otvírák.

NAČ SE VEČER svlékat, když se ráno zas musím oblékat? To si radějidéle poležím. Navíc se nemusím vůbec přikrývat, takže postel zůstaneperfektně ustlaná. Pes nadělal drobečky. Vynadal jsem mu. Nejsem jehoslužka! Zvláštní, uvědomil jsem si, že takhle se mnou občas mluvížena ….Dnes je den holení, ale vůbec do toho nemám chuť. Můj nervový stavnení dobrý. Snídat budu jen to, co se nemusí rozbalovat, otvírat,krájet, mazat, vařit nebo míchat. Všechny tyhle činnosti mnerozčilují.Plán : Oběd sním přímo ze sáčku, rovnou nad sporákem. Žádné talíře,žádné příbory, žádné prostírání a jiné nesmysly. Trochu mě bolídásně. Možná že je to nedostatek ovoce, které je moc těžké nadopravu. Třeba je to začátek kurdějí? Myslím na Amundsena ..Odpoledne telefonovala žena a ptala se, zda jsem umyl okna a vypralprádlo. Hystericky jsem se rozesmál. Řekl jsem jí, že na takové věcinemám vůbec čas. Mám problém s vanou. Ucpala se špagetami. Moc mi toale nevadí, protože už se stejně nesprchuji.Poznámka: Jíme – li se psem rovnou z ledničky, je zapotřebí to udělatrychle, aby nezůstala dlouho otevřená.

POZOROVALI jsme se psem z postele, jak v televizi jedli lidénejrůznější pokrmy a lahůdky. Oba jsme měli plné pusy slin. Jsme obazesláblí a mrzutí. Ráno jsme snídali něco z psí misky. Ani jednomu tonechutnalo. Měl bych se umýt, oholit, učesat, udělat psovi jídlo, jíts ním ven, umýt nádobí, uklidit, nakoupit a udělat celou řadu dalšíchvěcí, ale už se mi nedostává sil. Mám pocit, že se neudržím na nohoua že mi slábne zrak. Pes přestal vrtět ocasem. V posledním pudusebezáchovy jsme se odplížili do restaurace. Jedli jsme skvělá jídlana různých talířích víc než hodinu. Pak jsme odešli do hotelu. Pokojje čistý, uklizený, útulný. Rozházel jsem postel a opět spal jako nazačátku expedice. Myslím si, že je to ideální řešení, protože takhleskutečně ušetřím spoustu času. Až se zotavím, budu přemýšlet, k čemuho použiji!